|
|
|
obleniti sě, -ňu, -ní pf. (ipf. obleňovati sě, leniti sě); k obleniti 1. (čím [nečinností]) zlenivět, ochabnout, zpohodlnět: v krátkých dnech ty hrdiny sě oblenychu DalV 80,25 (zléněchu ~Z); v tvrzech se oblenime [zemané] DalFs 31,46 (příd. 11) werden wir trege; múdrý nikdy prázností neoblení se BurleyMudrC 216a. – Srov. oleniti sě 2. (v čem [v žádoucí činnosti]) ochabnout, polevit, přestat být horlivým: inhed obleni sě [mnich] u božie službě OtcB 7b (oblenil ~E); by také člověk neoblenyl sě, když jmá sčěstie tohoto světa AlbRájA 9a (~B, ~K, neoblevil ~C) ne mulceatur; abych spánlivostí v tvé [boží] službě sě neoblenil ŠtítBrigP 70a ut…non tepescam; že jest velmi pilna [žena] při tom, oč se pokusí, aniž se obleni pro těžkost ChelčPost 180a; kto chce boha chváliti, hlediž, aby se duch tvuoj neoblenil RokLukA 30a; smilstvo…vyvede z sebe tu zlú lenost, aby se oblenil člověk TovHád 78b. – Srov. obleniti 3. s inf. pocítit za těžko, (neos.) přijít někomu za těžko: ciesař s kniežaty mně, by sě pro svú hrdost přijěti oblenyl [sv. Václav] PasMuzA 516 (~KlemA, ~Tisk, ~Kal); ač se neoblenime brati sílu z něho [Boha] ChelčBoj 349a; k také žádosti [o svaté přijímání] kněz se nemá obleniti RokJanB 94a (elipsa inf.); jestli že se kdy oblenijſs na službu boží…, ale k tancóm… hotov jsi RokPostB 177 (elipsa inf.); muž branný oblení se doluov sjíti LetKřižA 158 ed. ♦ neobleniti sě s inf., k čemu [ději] nelenit (kniž.), nemeškat, neváhat, nerozpakovat se (s inf., a + ind.): poslal [kníže Václav pro biskupa] prosě, aby sě přijěti neoblenyl PasMuzA 517; ješto [sluhové] ani pro zimu, ani pro práci neoblenye sě svým pánóm…poslúžiti ŠtítVyš 33b nec…pigritantur…oboedire; Neoblenimt sě, kdež chybám, tázati ŠtítBes 7; nic se k tomu neoblenie [„popravčí“], což jest v domu, vše vyplenie FlašRadaA 1263; sami od sebe z úřadu neobleni se [pohané] zlých věcí stavovati ChelčLid 81a 4. (s inf. „jíti“) omeškat se, opozdit se, zdržet se (v nějakém postupu): viz, aby nepadl přední; padne liť a obleni sě, móžť jej zadnější předstihnúti ŠtítMuz 35b (~Jez); obmeškáme li sě a oblenijme jíti po nich [kdož jdou do království nebeského] ŠtítSvátA 42a; pakli se obleni [člověk] a počne se ohlédati za se ChelčPost 278a Srov. obléněti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
obleniti, -ňu, -níš dok. zlenivět, ochabnout; — obleniti sě zlenivět, ochabnout; s inf. pocítit zatěžko; ( s inf. jíti) omeškat se, opozdit se; neobleniti (sě) s inf. nelenit, nemeškat, neváhat ( v. též oleniti) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
obleniti (sě), obleniti, obleniti sě dok. = zanedbati, ochabnouti, leností se obmeškati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|